Ing. Petr Hojer, CSc.

Petr Hojer se vyučil lučebníkem v podniku Spolana Neratovice, kde do roku 1968 pracoval jako dělník. V letech 1965–1972 vystudoval při zaměstnání Vysokou školu chemicko-technologickou v Pardubicích. V období let 1968–1976 se v tomto podniku vypracoval postupně na staršího technologa, vedoucího výroby podniku a vedoucího cechu. Mezi roky 1976–1980 zastával funkci ředitele výroby generálního ředitelství podniku Chemopetrol Praha. V roce 1980 se stal pověřeným ředitelem litvínovské chemičky. Krátce po sametové revoluci byl ministr průmyslu ČR. Později pracoval ve vedoucích pozicích Synthesie Pardubice a Korama Kolín.

prof. Ing. Jiří Hanika, DrSc., dr. h. c.

V roce 1966 vystudoval Fakultu organické technologie VŠCHT v Praze, obor Organická technologie. V roce 1972 ve stejném oboru obhájil kandidátskou disertační práci. V roce 1984 a 1990 se habilitoval na VŠCHT v Praze, v roce 1987 získal na základě disertační práce „Návrh a řízení reaktoru se zkrápěnou vrstvou katalyzátoru“ titul DrSc., v roce 1996 byl pak jmenován profesorem v oboru Organická technologie. Na VŠCHT Praha působil v letech 1985–1989 na pozici proděkana pro vědu, výzkum a zahraniční styky Fakulty chemické technologie, následně v období 1990–1991 pak zastával funkci děkana této fakulty. Na této fakultě postupně přednášel předměty „Technologické algoritmy“, „Speciální separační procesy“, „Vícefázové reaktory“ a „Farmaceutické inženýrství“. V letech 1993–2007 přednášel také předmět „Katalýza průmyslových organických syntéz“ na Univerzitě Pardubice. Od roku 2004 působí v Ústavu chemických procesů AV ČR v Oddělení separačních procesů, v období 2004 až 2012 byl ředitelem tohoto ústavu. V renomovaných mezinárodních časopisech publikoval cca 150 původních vědeckých prací především v oblasti chemického reaktorového inženýrství, heterogenní katalýzy, organické technologie a petrochemie. Je spoluautorem 28 patentů a jeho práce byly citovány více jak 300x (podle SCI). V současné době je členem vědeckých rad FCHT VŠCHT, FTOP VŠCHT, FCHI VŠCHT a FAI Univerzity T. Bati Zlín. Je členem redakčních rad odborných časopisů Chemické listy, Chemical Papers, Hemijska industrija, Chemical Industry, Chemical Engineering and Technology Quarterly. Za svoji odbornou činnost obdržel Medaili Ferdinanda Schulze FTOP VŠCHT, Pamětní medaili Slovenské společnosti chemické a Pamětní medaili rektora Univerzity Pardubice. Prof. Hanika dlouhodobě spolupracuje s průmyslovou sférou v ČR (především: petrochemie - UNIPETROL, a.s., VÚANCH, a.s., technologie lékových forem - ZENTIVA, a.s.). S řadou zahraničních institucí a firem spolupracoval na výzkumu řízení reaktorů se zkrápěnou vrstvou katalyzátoru (DSM Research Geleen, CNRS Nancy, CPERI Thessaloniki, University Halle-Wittenberg, TU Dresden, GHM Dortmund, Politecnico di Torino, Suzer ChemTech Winterthur, Akzo Nobel, Solvay Brussels, University of Waterloo,Bio/Chemtek CSIR Modderfontein, Institut Kataliza RAV Novosibirsk).

Ing. Pavel Brůžek, CSc.

Vystudoval Střední průmyslovou školu chemickou v Brně, titul inženýra chemie získal na Vysoké škole chemicko - technologické v Praze na fakultě organické technologie a kandidátem ekonomických věd se stal na fakultě chemicko - inženýrské. V letech 1961-1964 působil v Moravských chemických závodech Ostrava jako dělník a technolog provozu. Následně v letech  1964-1990 pracoval ve společnosti Lachema postupně jako technolog výroby, vedoucí výroby, náměstek a ředitel podniku, generální ředitel. Po revoluci v letech 1990-1993 byl náměstkem na Ministerstvu průmyslu. V Syntezia a.s, Aliachem Praha na pozici generálního ředitele a předsedy představenstva byl v letech 1998 - 2001. Lučební závody Draslovka a.s. Kolín na pozici generálního ředitele a předsedy představenstva  1996-1998, 2001-2016,  členem představenstva je od roku 2017 dosud. Zároveň je od roku 2013 předsedou dozorčí rady Draslovka a.s. holding Praha.

Ing. Bořivoj Frýbert je absolventem vysoké školy chemicko-technologické, obor Proces řízení a ekonomika chemických výrob. Absolvoval postgraduální studia organické kinetiky a katalýzy chemických reaktorů, řízení a ekonomiky. Prošel všechny stupně řízení na manažerských postech provozu na úrovni závodu, středního i velkého podniku ve výrobních i technických manažerských funkcí včetně vrcholových. Členem představenstva je od roku 2002.

Ing. Petr Choulík, CSc.

Jako vrcholný manažer v oboru technických plynů pracoval již od roku 1981. Od roku 1991 byl Petr Choulík českým obchodním ředitelem společnosti Linde Gas, od roku 2002 pak jejím generálním ředitelem. V roce 2011 se umístil na 4. místě TOP 10 nejlepších manažerů v České republice a navíc se stal nejlepším Manažerem odvětví chemie a plastů.

Prof. Ing. Josef Pašek, DrSc. se narodil 11.7.1930 v Mrtníku na Plzeňsku. Vystudoval VŠCHT v Praze, obor organická technologie, a svou školu prakticky nikdy neopustil.

Za výsledky své práce obdržel řadu vysokých státních ocenění, např. prestižní cenu Česká hlava, dále medaili Josefa Hlávky, cenu rektora VŠCHT Praha nebo cenu Viktora Ettela.
Celý život se věnuje vývoji chemických procesů. Zkušenosti prof. Paška využívá nejen český chemický průmysl, ale i zahraniční společnosti, např. belgické, švýcarské, slovenské, čínské, americké a brazilské.

V bývalém Československu bylo jen několik chemických procesů s větší než průměrnou světovou kapacitou, vybudovanou na bázi vlastního domácího výzkumu. Prof. Pašek je hlavním autorem hned tří z nich: výroby anilinu a cyklohexylaminu v BC-MCHZ Ostrava a antiozonantů na bázi 4-aminodifenylaminu v Duslo Šaľa.

Ing. Pavel Švarc, CSc., MBA

Narodil se v roce 1956 a prošel řadou manažerských funkcí. Byl např. generálním ředitelem společnosti UNIPETROL a.s. a generálním ředitelem společnosti ČEPRO, a.s.

Ing. Jiří Žák

Ing. Jiří Žák vystudoval v roce 1960 VŠCHT v Pardubicích obor Technologie a organická chemie látek. Po studiu nastoupil do státního podniku FARMAKON jako samostatný výzkumný a vývojový pracovník. V roce 1990 byl zvolen ředitelem státního podniku a v této funkci působil do roku 1995. Po privatizaci státního podniku v roce 1996 vznikla společnost FARMAK, a.s. a Ing. Jiří Žák se stal jejím generálním ředitelem a předsedou představenstva.

Mgr. Radek Matuška

je středoškolský pedagog s řadou významných domácích i zahraničních ocenění za práci se studenty, lektorství učitelů základních a středních škol k výuce chemie, za přípravu, organizaci a hodnocení významných chemických soutěží pro žáky a studenty základních a středních škol a mentoring českého týmu na mezinárodních chemických olympiádách. Velké úsilí věnuje legislativní činnosti, např. školskému zákonu – nakládání s chemickými látkami během výuky na SŠ, je redaktorem a spoluautorem volně šířených skript laboratorních cvičení z chemie realizovatelných na školách základního a středního stupně. Je mj. certifikovaným zadavatelem písemné maturitní zkoušky z chemie, členem předsednictva Ústřední komise Chemické olympiády a neúnavným propagátorem chemie mezi mladou generací.

Ing. Antonín Mlčoch, CSc.

se narodil roku 1943 ve Zlíně. Absolvoval Střední průmyslovou školu chemickou ve Zlíně, dále VŠCHT Pardubice (specializaci procesy a aparáty, zařízení a automatizace chemických výrob). Vědeckou aspiranturu podstoupil v Ústavu anorganické chemie AV ČR (anorganická technologie). 

Antonín Mlčoch je dlouholetým významným představitelem chemického průmyslu ČR kvůli svému přínosu pro rozvoj anorganické chemie v Přerovských chemických závodech, kde se podílel na vývoji a zprovoznění řady základních technologií. V 1967–1971 zde působil jako technolog a v období 1978–1985 jako podnikový ředitel. V Chemopetrolu Praha mezi roky 1972-1976 vykonával vedoucího odboru technického rozvoje GŘ a v Precheze a.s. Přerov zastával funkci generálního ředitele (1990-2003).

Je také autorem 11 patentů a autorem nebo spoluautorem 50 přednášek, z toho 8 v zahraničí na světových konferencích. Pracoval i ve státní správě jako vedoucí odboru technického rozvoje MPO a na závěr své profesní kariéry se věnoval vybudování 3 regionálních výzkumných center. Řadu let byl viceprezidentem SCHP ČR a po odchodu do důchodu je nadále aktivním a platným členem řídícího výboru České technologické platformy Suschem.

Ing. František Nečesaný, výzkumný pracovník ze skupiny Unipetrol. Pracoval ve firmě od roku 1956 jako technik a od roku 1967 jako výzkumný pracovník. Byl klíčovým pracovníkem, který se zasloužil o spuštění výrobní jednotky Chezacarbu v roce 1985 a dále se aktivně podílel na dalším vývoji tohoto unikátního produktu. Je také autorem řady patentů v oblasti čištění odpadních vod.

Ing. Radomír Věk, dlouholetý vrcholový manažer, který úspěšně řídil společnosti Kaučuk Kralupy, Spolanu Neratovice, Lovochemii Lovosice. Je stále aktivní a prosazuje moderní přístupy řízení a zavádění inovativních technologií v poslední zmíněné společnosti.

doc. Ing. Jaromír Lederer, CSc.

Rodák a doposud věrný obyvatel severočeských Teplic, kde se v roce 1954 narodil do rodiny chemika-skláře-výzkumníka, ing. Jiřího Lederera, CSc. Tato okolnost ho přivedla k chemii a výzkumu, ovšem v poněkud odlišném směru – do oblasti chemického zpracování ropy a petrochemii. K tomu nejprve s vyznamenáním vystudoval gymnázium v Teplicích a poté s červeným diplomem i VŠCHT, kde pokračoval na katedře ropy a petrochemie ve vědecké aspirantuře. Tu ukončil v roce 1982 disertační prací s názvem “Studium ovlivňování výtěžků produktů pyrolýzy změnou složení vstupní suroviny”. I tato jeho práce ho přivedla do blízkosti v té době nově dobudované ethylenové jednotky do Litvínova. Problematice výzkumu pyrolýzy, optimalizaci procesů při zpracování jejich produktů a intenzifikaci rozhraní mezi rafinérií a petrochemickým komplexem je pak věrný celý svůj profesní život. Od výzkumníka juniora až po vedoucí a ředitelské pozice v rámci pracovišť ropného a petrochemického výzkumu. Tato jeho kompetence pak byla plně využita při budování dnešního výzkumného a vzdělávacího centra ORLEN UniCRE, kde působil až do svého penzijního věku v pozici vědeckého ředitele. Nepřekvapuje, že jeho druhou celoživotní cestou je působení v roli učitele a propagátora petrochemie a průmyslové chemie jako celku. V roce 1996 byl habilitován (jako ojedinělý případ externího pracovníka z průmyslu) na VŠCHT pro obor Chemické a energetické zpracování paliv a jako docent vyučuje tento obor v různých formách na VŠCHT a na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí n. Labem. Je dlouhodobým předsedou České společnosti průmyslové chemie a „duší“ mezinárodních konferencí ICCT, býval členem různých univerzitních vědeckých rad a týmů pro řízení výzkumu. Je aktivní publikačně a též autorem a spoluautorem velké řady dalších výstupů a výsledků – patentů a užitných vzorů. Nahlédnutím do databáze RIV nalezneme 151 záznamů s jeho autorskou stopou. V současné době, s titulem emeritní vědecký pracovník, pomáhá dále v rámci UniCRE mladým kolegům na jejich vědecké a výzkumné dráze.

Ing. Miroslava Katzerová

Vystudovala Vysokou školu chemicko-technologickou v Pardubicích, se specializací Anorganická technologie. Následně nastoupila do Synthesie v Pardubicích, kde pracovala jako pracovník zahraničního oddělení, výzkumný pracovník a technolog. Její dosavadní kariéra je od roku 1991 spojena se SPŠCH Pardubice, kde byla od r. 2000 do r. 2012 ředitelkou školy. Následně se od r. 2012 věnuje jako Project managerka v řízení projektů zahraniční spolupráce zejména v oblasti chemie v rámci programu Erasmus+.

prof. Ing. Pavel Ditl, DrSc.

Vysokoškolské vzdělání získal na ČVUT v Praze, strojní fakultě v oboru chemické stroje a zařízení.  Své znalosti prohloubil v U.S.A, kde v letech 1975-76 pracoval jako Postdoctoral Research Associate na Lehigh University, Bethlehem, Pa. V roce 1985 získal titul Doktora technických věd,-DrSc. Na ČVUT, fakultě strojní působil ve funkci docenta 1976-86 a profesora 1986 až dosud., V letech 1981-90 zastával funkce vedoucího katedry a proděkana pro vědu a výzkum 1985-1990. V letech 1990-91 pracoval v U.S.A jako Visiting Professor na Rensselaer Polytechnic Institute,Troy, NY. Od roku 1981 je znalcem ustanoveným Ministerstvem spravedlnosti. Vedl týmy 5 až 90 pracovníků, řešil nebo vedl cca 251 výzkumných úkolů či technických projektů ve spolupráci s domácími i zahraničními společnostmi. Je cca 387x citován dle Web of Science. Bohatá je jeho konsultační činnost pro chemické podniky-např. podniky dnešní skupiny Orlen Unipetrol (CHZ Litvínov, Kaučuk Kralupy), Casale Project a v posledních deseti letech hlavně LZ Draslovka Kolín. Byl ředitelem firmy Process Cosultancy, s.r.o. Je spolunositelem Ceny Antonína Zápotockého za technologii a zařízení pro bitumentaci a cementaci radioaktivních odpadů a nedávno byl oceněn Svazem chemického průmyslu České republiky pro přínosy tomto oboru. Byl členem dozorčí rady Chemoprojektu Praha. Devatenáct let zastával funkci předsedy "Mixing Party of Mixing, European federation of Chemical Engineering".

Ing. Jaromír Lubojacký, MBA

Vystudoval Střední průmyslovou školu chemickou v Ostravě a organickou technologii na VŠCHT v Pardubicích. Nastoupil do Moravských chemických závodů v Ostravě, dnes BorsodChem MCHZ Ostrava, kde prošel řadou funkcí (vrchní mistr-technolog, vedoucí cechu, technický ředitel, tiskový mluvčí, ředitel odboru výzkumu a vývoje, vedoucí odboru strategie a rozvoje). Jeho odborná činnost byla zaměřená zejména na výzkum, vývoj a inovace technologií (anilín, amíny, kyselina dusičná, nitrobenzen, spalovna nebezpečných odpadů) a metodiku zpracování a tvorby podnikových strategií. S kolektivem spolupracovníků MCHZ a VŠCHT Praha se podílel na výzkumu, vývoji a provozním ověření původního československého procesu velkokapacitní výroby anilinu a realizaci prodeje licence na výrobu anilinu japonské firmě TOSOH. Touto technologií je nyní vyráběno cca 10% celosvětové produkce anilinu. Je spoluautorem řady výzkumných zpráv, patentů, přednášek na sympoziích a kongresech a publikace o historii MCHZ.

Po odchodu do důchodu v roce 2010 působí dodnes jako konzultant v oblasti a zastává funkci místopředsedy ČSPCH.

Prof. Ing. Milan Pospíšil, CSc.

Vystudoval Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze, se kterou spojil celou svou profesní kariéru.

Ve své odborné činnosti se zaměřuje na problematiku technologie výroby, chemické analýzy a kvality ropných produktů, v poslední době pak na tvorbu strategií použití alternativních paliv a obnovitelných zdrojů energie v dopravě a problematiku cirkulární ekonomiky. Velice aktivní je v publikační i v manažerské a řídící činnosti v oblasti vysokého školství, již téměř 20 let působí jako proděkan či prorektor na VŠCHT Praha, druhé funkční období je předsedou Rady vysokých škol.

Prof. Ing. Petr Kalenda, CSc.

Je absolventem Vysoké školy chemicko-technologické v Pardubicích, obor Technologie výroby a zpracování polymerů. V roce 2007 byl jmenován profesorem pro obor Technologie makromolekulárních látek. Vědecky se zabývá zejména studiem molekulárních a nadmolekulárních struktur materiálů, chemií filmotvorných látek, organickými povlaky a antikorozními pigmenty pro ekologické nátěrové systémy, které mají velké aplikační využití. Odbornou spolupráci s aplikační praxí podpořil v posledních letech realizací významného projektu „Partnerství pro chemii“. Od roku 2015 zastává funkci děkana Fakulty chemicko-technologické.  

Profesor Kalenda se dlouhodobě věnuje propagaci chemie mezi studenty základních a středních škol. Svým aktivním působením podporuje významné soutěže žáků základních škol a středoškolských studentů v oboru, prohlubuje spolupráci se středními školami v oblasti vzdělávacích aktivit pro studenty i pedagogy. Stál u zrodu unikátní dnes celostátní soutěže „Hledáme nejlepšího mladého chemika ČR“, která je jednou z nejvýznamnějších propagačních akcí v oblasti chemie v ČR.  

Ing. František Vörös

Vystudoval Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze na katedře zpracování plastů a kaučuků. Profesní kariéru spojil se společností Kaučuk Kralupy (nyní Synthos), kde začal jako výzkumný pracovník, poté působil jako vedoucí technického odboru, odboru řízení jakosti, ekonomický a technický náměstek. Od roku 1990 působil v různých pozicích podpory obchodu a jako ředitel divize Styrenics. Byl zástupcem ČR v Plastics Europe. Je spoluautorem 24 autorských osvědčení. V současnosti pracuje jako konzultant pro Sdružení zpracovatelů expandovaného polystyrenu (EPS ČR).

Ing. Ivan Veselý

Během své pracovní kariéry publikoval jako spoluautor řadu vědeckých článků a odborných přednášek v oboru chemie fluorovaných sloučenin a chemie prostaglandinů a pyrethroidů, podal jako spoluautor téměř 100 patentových přihlášek v tomto oboru a podílel se na aplikovaném výzkumu ve výše uvedených oborech. Většinu své kariéry zasvětil výzkumu a výrobě prostaglandinů pod záštitou společnosti Spolana (závod kvalifikované chemie), ze kterého se později oddělila společnost Nerafarma. Tu v roce 2006 odkoupila společnost Cayman Chemicals a přejmenovala ji na Cayman Pharma. Po dobu působení v této společnosti se pan Veselý stal vůdčí postavou výzkumu a vývoje celé společnosti a je jeho velkou zásluhou, že se společnost zaměřila na výrobu prostaglandinových derivátů pro farmaceutický průmysl. Výrobky na prostaglandinové bázi jsou vyváženy do celého světa a jsou použity na výrobu finálních forem léčiv na plicní hypertenzi a zeleného zákalu. Během svého působení ve firmě pan Veselý přispěl nejen svými profesními znalostmi, ale rovněž formací nové generace výzkumníků.

Ing. Jaromír Hynek

V roce 1964 ukončil Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze, Fakultu technologie paliv a vody. Po škole pracoval v Benzina, k. p. jako skupinový chemik v odboru techniky mazání a paliv, poté působil v Paramo Pardubice nejprve jako vedoucí výzkumu olejů, později jako technický a výrobní náměstek ředitele, poté působil jako poradce v odboru ropy a plynu Sekretariátu RVHP.  Po návratu pracoval na generálním ředitelství koncernu Chemopetrol Praha jako vedoucí odboru výroby a následně jako vedoucí odborný referent v odboru chemie a ropy Federálního ministerstva hospodářství. V roce 1992 se vrátil na Benzinu, kde vykonával funkci vedoucího oddělení maziv a po její privatizaci podniku a vzniku Benzina a.s. pracoval jako vedoucí odboru nákupu a logistiky. Od roku 2006 působí ve společnosti ČEPRO, a.s. nejprve jako specialista v odboru podpory prodeje a později jako specialista pro kvalitu zboží v odboru řízení jakosti.

K udělení ocenění Osobnost české chemie 2022 byl in memoriam nominován Ing. Pavel Kubíček, který po dlouhá léta patřil mezi nejvýznamnější osobnosti společnosti Spolchemie. Byl nejen excelentním chemikem, výzkumníkem a manažerem nebo také hlavou mnoha klíčových projektů firmy Spolku pro chemickou a hutní výrobu – Spolchemie. Ve Spolchemii začal jako asistent v oboru chemického výzkumu, postupně se vypracoval, přes pozice výzkumného a vývojového pracovníka, vedoucího oddělení chemicko-inženýrské techniky, vedoucího oddělení výzkumu, až na pozici ředitele rozvoje anorganiky. Především jeho zásluhou se dnes Spolchemie orientuje na velmi perspektivní oblasti a patří ke špičce na trhu. Ve společnosti byl lídrem mnoha klíčových projektů firmy.  Naprosto klíčovým byl však v posledních deseti letech projekt SPARK a ZEBRA, ve spolupráci se zahraničním strategickým partnerem. Pavel Kubíček byl také uznávanou autoritou mezi širokou škálou profesních organizací. Jeho ocenění Ettlovou cenou pro nejvýznamnější průmyslové pracovníky v oblasti výzkumu a inovací jen dokládá jeho vysokou reputaci. Vedle toho společnost reprezentoval v mnoha dalších oblastech jako například představitel v rámci Vodíkové platformy Ústeckého kraje, spolupráce a partnerství firmy s Vysokou školou chemicko-technologickou v Praze, či Chemického fóra Ústeckého kraje. K velké lítosti všech, kteří jej znali, Pavel Kubíček nečekaně zemřel 4. března 2021.

Další osobností, které bylo ocenění uděleno in memoriam za přínos v oblasti chemické legislativy, je Ing. Oldřich Petira, CSc. Byl absolventem VŠCHT Pardubice oboru Procesy a zařízení chemického průmyslu. Absolvoval postgraduální studium v oborech Organická technologie a Průmyslová toxikologie a externě studium vědecké aspirantury v oboru Technologie vody na VŠCHT v Praze. Více jak 50 let se věnoval chemii, průmyslové toxikologii a chemické bezpečnosti. Třicet osm let strávil ve Výzkumném ústavu organických syntéz a.s. v Rybitví. Byl soudním znalcem v oborech Chemie a Ochrana přírody se zaměřením na průmyslovou toxikologii a chemickou bezpečnost životního prostředí. Velkou část svého profesního života věnoval přípravě a aplikaci legislativy pro ochranu životního prostředí a chemickou bezpečnost průmyslových výrob. Stál na úplném začátku implementace nařízení REACH a nařízení CLP v České republice. Věnoval se také problematice uvádění biocidních přípravků na trh a implementaci evropského nařízení BPR.

Další osobností české chemie se v letošním roce Ing. Vladimír Drozd, který je bývalý prezidentem SCHOD ČR a členem představenstva SCHP ČR. Vladimír Drozd věnoval celý svůj profesní život odpovědné distribuci chemických látek a směsí. Podílel se na privatizaci společnosti Chema Horní Počernice, poté dlouhá léta pracoval jako jednatel a technický ředitel společnosti Brenntag CR. Po odchodu z této společnosti se jako investiční ředitel zasloužil o modernizaci skladového areálu společnosti Oqema ve Slatiňanech. Jako prezident SCHOD ČR přivedl členské firmy společnosti k přijetí závazku, že všechny budou plnit principy Responsible Care tak, aby získaly právo užívat logo Responsible Care. Ing. Drozd se i po odchodu do důchodu aktivně podílí na práci výboru HSE SCHP ČR a jeho hodnotitelské skupiny Responsible Care.

Poslední osobnost, nominovaná v roce 2022, věnovala svou kariéru kvasné chemii. Mojmír Rychtera, prof. Ing. CSc. vystudoval na pražské VŠCHT studijní obor kvasná chemie a technologie. Posléze zde pracoval jako pedagogický asistent se zaměřením na veškerá laboratorní, poloprovozní cvičení a praxe studentů v celém kvasném průmyslu. Fermentační výroby citronové kyseliny si vyzkoušel v závodě Lachema v Kaznějově. Téma kandidátské práce orientoval na přípravu glutamové kyseliny z melasových výpalků. V rámci ověření navrhované technologie byla provedena řada poloprovozních zkoušek v závodě Vitana Byšice. Posléze na katedře působil jako odborný asistent II. Stupně. V roce 1972 nastoupil roční zahraniční stáž ve Velké Británii na University of Birmingham na Katedře chemického inženýrství v oddělení biochemického inženýrství. V té době začal přemýšlet o výuce bioinženýrství na katedře kvasné chemie na VŠCHT. Po návratu začal přednášet vybrané kapitoly, později vznikl samostatný předmět Bioinženýrství kvasných procesů. Kromě toho vznikla řada spoluprací v oblasti bioinženýrských aplikací s MCHTI v Moskvě, především s ohledem na využití membránových procesů při fermentačních procesech. Kromě membránových reaktorů se ve skupině studovaly způsoby imobilizace kvasinkových buněk s cílem zrychlení a zefektivnění fermentačních procesů. Významnou etapou působení profesora Rychtera na katedře byla spolupráce na podkladech pro výstavbu závodu na výrobu kvasničné biomasy v závodě CelPak Paskov.

K udělení ocenění Osobnost české chemie 2023 byl in memoriam nominován Ing. Ladislav Novák, Ph.D., bývalý ředitel SCHP ČR. O ocenění se uvažovalo ještě za jeho života a převzít ho měl na letošním Večeru, ale osud zasáhl jinak.

Vystudoval Vysokou školu chemicko-technologickou (fakultu potravinářské a biochemické technologie) a získal zde titul inženýra v roce 1975. Své vědomosti uplatnil nejprve v podniku Pražského masného průmyslu a poté OZO Inspekta. Od roku 1987 působil jako ředitel pro prodej a marketing (poté i jako generální ředitel) v prvním joint venture v tehdejší ČSSR založený s dánskou firmou Senetek A/S na výzkum, výrobu, prodej a marketing kolon a sorbentů pro HPLC, biotechnologií a lékařské diagnostiky. Poté prošel několika tradingovými společnostmi (Tessek, Tradecontrol a Landia), aby v roce 2003 nastoupil jako ředitel na Svaz chemického průmyslu ČR. Práce pro Svaz byla vyvrcholením jeho profesní kariéry, kde využil všechny své pracovní a životní zkušenosti. Funkci vykonával až do svého odchodu do důchodu. Po odchodu do důchodu se nadále angažoval v chemickém průmyslu a to jako konzultant společnosti BASF a předseda řídícího výboru České technologické platformy pro udržitelnou chemii, kde spolupracoval aktivně i s několika dalšími národními technologickými platformami, a kdy i na tomto poli se mu podařilo dosáhnout vynikajících výsledků a pokračovat v aktivní spolupráci se Svazem chemického průmyslu ČR. Jeho působení se výrazně promítlo i do práce a činnosti chemického průmyslu ne pouze na národní, ale i celoevropské a globální bázi. Svou prací a vystupováním si získal uznání a důvěru nejen u státních orgánů, ale i v institucích EU. Snažil se, aby chemický průmysl byl vnímán jako jeden ze základních kamenů národního hospodářství i v prostředí významné regulace a trendů defosilizace. Byl nejen výborným lídrem a manažerem, ale také byl založením i životní filosofií sportovec. Všechna pozitiva, jako je soutěživost, tah na branku a kolektivní práce k dosažení cíle prosazoval i ve své profesní práci. Jeho pracovní nasazení a oddanost byla vždy obdivuhodná a jeho práce byla vždy výsledkem neúnavného úsilí. Jeho přítomnost zde bude nepochybně velmi chybět a jeho památka zůstane navždy v našich srdcích.

Doc. Ing. Bohumír Dvořák, CSc. své vysokoškolské studium ukončil v roce 1961 na VŠCHT Praha a celoživotně působil a stále působí na Katedře (později Ústavu) organické technologie ve skupině prof. Josefa Paška. Profesně se orientoval na vývoj, výrobu a studium vlastností kovových nosičových katalyzátorů, především na bázi mědi a kobaltu. Pedagogicky se profiloval ve výuce technologicky orientovaných specializačních předmětů, vedení laboratoří a závěrečných prací. Vychoval též řadu doktorandů. V období 1991-1997 působil v roli proděkana fakulty. Nejvýraznějších úspěchů dosáhl při vývoji průmyslových katalyzátorů, což je oblast, která mu přinesla velké uznání v aplikační sféře a více než padesátiletou, dosud trvající spolupráci s průmyslovými podniky – výrobcem katalyzátorů v Litvínově a producentem aminů v BC-MCHZ. V rámci této spolupráce např. připravil podklady pro výrobnu Cu-katalyzátoru, jejíž zkušební provoz byl zahájen ve II. polovině r. 1989 v CHZ Litvínov a jejíž produkty jsou aplikovány již více než 30 let ve výrobně anilinu v BC-MCHZ Ostrava a od r. 2005 také v závodě Tokuyama v Japonsku.

Ing. Přemysl Antecký, MBA vystudoval chemické inženýrství na pražské Vysoké škole chemicko-technologické. Po svém absolutoriu v roce 1983 nastoupil do Moravských chemických závodů (právního předchůdce společnosti BorsodChem MCHZ) v Ostravě a s touto firmou spojil 40 let svého profesního života. V MCHZ začal nejprve pracovat jako obsluha ve výrobně fenolických pryskyřic, následně jako výrobní dispečer, technolog výroby vodíku a vedoucí oddělení řízení výroby. Po absolvování odborné stáže v Japonsku působil jako vedoucí odboru řízení a kontroly jakosti a pod jeho vedením byly ve firmě postupně implementovány principy systému řízení jakosti, environmentálně-bezpečnostního systému řízení a Responsible Care. Členem vedení společnosti se stal v roce 1998, kde se z pozice technického ředitele aktivně podílel na technologické transformaci firmy směřující k rozvoji aminové chemie. Pod jeho vedením realizovaly projektové týmy intenzifikaci výroby anilinu na úroveň 165 kt/r a prodej licence stejné technologie do Japonska. Svůj důsledný manažerský přístup zaměřený na projektové řízení,  trvalé zlepšování výkonnosti a zavádění inovací do provozní praxe rovněž úspěšně aplikoval při celkovém řízení společnosti z pozice jejího generálního ředitele a jednatele. Během celé své manažerské kariéry velmi podporoval nejen vzdělávání chemického dorostu, ale i celkovou popularizaci průmyslové chemie mezi širokou veřejností v rámci Moravskoslezského kraje.

Ing. Karel Bláha, CSc. je absolventem VŠCHT Praha, obor organická chemie. Absolvoval postgraduální kurzy v tuzemsku i v zahraničí se zaměřením na průmyslovou toxikologii a hodnocení rizik chemických látek a studijní pobyt v USA na University of Arizona. Na začátku profesní kariéry pracoval v ČSAV a Státním zdravotním ústavu  jako vědecký pracovník v oboru experimentální toxikologie. Je autorem a spoluautorem více než 50 původních prací publikovaných v národních i mezinárodních časopisech a sdělení na mezinárodních konferencích.  Nejdelší část své profesní kariéry strávil ve vedoucích funkcích na Ministerstvu životního prostředí. Byl členem týmu vyjednávacího přistoupení České republiky do EU, vedoucím delegace v pracovní skupině Rady EU pro přípravu nařízení REACH a dlouholetým členem správní rady ECHA.  Je členem  Výboru REACH Evropské komise a  členem pracovní skupiny Rady EU  pro mezinárodní otázky životního prostředí za Českou republiku. Významné jsou jeho mezinárodní aktivity při zastupování ČR na mezinárodních fórech v oblasti ochrany životního prostředí- výkon funkce kontaktního místa pro mezinárodní úmluvy - Rotterdamskou úmluvu o postupu předchozího souhlasu při dovozu a vývozu nebezpečných chemických látek,  Stockholmskou úmluvu o persistentních organických polutantech a  Úmluvu o přeshraničních účincích průmyslových havárií. Byl vedoucím delegace ČR na  konferencích smluvních stran těchto úmluv,  v Chemickém programu OECD, delegátem  ČR v inciativě SAICM.

JUDr. Zdeněk Černý, MBA absolvoval v roce 1987 Právnickou fakultu UK Praha a následně v roce 1989 na stejné škole absolvoval státní rigorózní zkoušku a získal titul JUDr. V roce 1991 absolvoval postgraduální studium a v roce 2011 Profesní vzdělávací program MBA se specializací Commercial Law.

Jmenovaný pracuje v chemickém průmyslu více jak 26 let. Od roku 1997 do roku 2004 vykonával funkci předsedy Odborového svazu chemie ČR a od roku 2004 do konce měsíce června 2023 působil ve funkci nově vytvořeného Odborového svazu ECHO, který vznikl sloučením Odborového svazu chemie ČR a Odborového svazu energetiky. Mimo tato pracovní zařazení byl od roku 2004 do října 2020 dlouholetým členem a místopředsedou dozorčí rady Unipetrol, a.s. a zároveň členem Výboru pro správu společnosti a HR. Od června 2014 do konce roku 2016, byl též členem a předsedou DR Česká rafinérská, a.s.

V průběhu působení v chemickém průmyslu se podílel na zpracování sociálních plánů ke zmírnění sociálních dopadů, spojených se snižováním počtu zaměstnanců v chemickém průmyslu a významně přispěl ve spolupráci se Svazem chemického průmyslu ČR k vybudování bezproblémového odvětvového sociálního dialogu v chemickém průmyslu.

RNDr. Petr Pikal vystudoval Karlovu univerzitu, Přírodovědeckou fakultu, obor Anorganická chemie v Praze a následně pracoval v Akademii věd, kde působil v rámci „Studijního pobytu“. V Precheze se věnoval výzkumu pestrých pigmentů a magnetických oxidů železa. Pestrým pigmentům se intenzivně věnoval až do roku 2005 s malou odbočkou k vedoucímu výzkumu počátkem 90. let. Spolu s ostatními kolegy z jeho týmu stanovili podmínky kalcinace pro získání různých odstínů železitých červení. Z toho pak vyplynula výroba TP200 – nového výrobku. Obecně se v té době znalosti o kalcinaci železitých pigmentů posunuly výrazným způsobem kupředu. Od roku 2005 se začal více věnovat titanové bělobě a nepigmentovým druhům oxidu titaničitého. Zabýval se vybavením poloprovozu a výzkumu novými zařízeními včetně termické analýzy. S tím souvisel i vývoj fotokatalytických a katalytických druhů anatasu a také rutilového materiálu využitelného pro UV absorbéry. RNDr. Petr Pikal se od roku 2007 věnuje záležitostem TDMA (Asociace výrobců titanové běloby), stal se členem skupiny Nanomateriálů a nanopigmentů, členem vědeckého výboru, a nakonec i předsedou analytické skupiny.

Prof. Ing. Jan Hajšlová, CSc. působí od počátku své vědecké kariéry do současnosti na VŠCHT Praha. Do roku 2017 byla vedoucí Ústavu analýzy potravin a výživy FPBT. Postupně se jí podařilo vybudovat špičkově vybavené pracoviště s výzkumem na světové úrovni. Ústav se stal uznávaným centrem pro vývoj moderních analytických metod pro efektivní hodnocení kvality a bezpečnosti potravin, surovin pro jejich výrobu a dalších přírodních materiálů. V poslední dekádě se pracoviště zaměřilo též na realizaci metabolomických studií v oblasti autentizace potravin a hodnocení zdravotních rizik populace v důsledku expozice různým typům kontaminantů a přírodních toxinů.

Prof. Hajšlová je často zvána na mezinárodní symposia a kongresy. Jmenovaná pravidelně pořádá jako ´chairwoman´ spolu s holandským partnerem (WFSR, Wageningen) velmi úspěšná mezinárodní symposia Recent Advances in Food Analysis (www.rafa2024.eu ). Prof. Hajšlová se svým týmem spolupracuje s řadou zahraničních vědeckých institucí a je (byla) řešitelkou, či spoluřešitelkou několika desítek mezinárodních i národních grantových projektů.

Prof. Hajšlová je členkou několika oborových a vědeckých rad a byla členkou programového výboru HORIZON2020 “Food Security, Sustainable Agriculture and Forestry, Marine, Maritime and Inland Water". Na vysoké úrovni je též její pedagogická činnost. V průběhu působení na VŠCHT byla školitelkou 48 magisterských a 30 doktorských studentů, kteří úspěšně obhájili své kvalifikační práce, a řada z nich našla uplatnění v zahraničí.

Prof. Hajšlová získala za svoji vědeckou činnost významná národní a mezinárodní ocenění – cena ministra školství za mimořádný přínos k rozvoji metod pro kontrolu chemické bezpečnosti potravin 2006, Cena Františka Běhounka - 2015, Stříbrná pamětní medaile Senátu - 2016, Association of Official Analytical Chemists  Int. (AOAC) Harvey W. Wiley Award - 2016 (USA) a další, v listopadu 2024 při příležitosti mezinárodního symposia Recent Advances in Food Analysis ji bude udělena rakouskou Aakademií věd cena Fritze Pregla pro vědce s mimořádným přínosem rozvoje chemie.

Ing. Květa Stejskalová, CSc. vystudovala chemické inženýrství na FCHI VŠCHT v Praze (1989) a doktorát ve fyzikální chemii získala poté na Akademii věd. Po kariéře vědce v oboru heterogenní katalýzy s aplikací v ochraně životního prostředí se již téměř 20 let věnuje vzdělávání a popularizaci vědy a výzkumu ať již v programech, které vymýšlí a realizuje v Ústavu Heyrovského nebo s nimi zajíždí i do škol. Ve vzdělávacích programech, kterými jsou například workshopy, stáže, kroužky a kurzy, praktika, letní školy, vědecké festivaly či výstavy vede žáky a studenty k pochopení chemie hlavně přes experimentování v laboratoři. Je autorkou řady výukových videí či videoreportáží z realizovaných programů. Na veřejnosti se od roku 2009 objevuje s úspěšnou putovní výstavou o nobelistovi Jaroslavu Heyrovském s názvem Příběh kapky, kterou dosud navštívilo téměř 35 000 návštěvníků. Přínos k rozvoji chemie vzděláváním širokého spektra zájemců o tento obor také realizuje jako šéfredaktorka časopisu Chemagazín či jako předsedkyně správní rady Nadačního fondu Jaroslava Heyrovského, který se věnuje podpoře nadaných zájemců o vědu z řad středoškoláků a jejich pedagogů. Její aktivity byly dosud oceněny Českou hlavičkou za práci s mládeží (2010), Medailí Vojtěcha Náprstka za popularizaci vědy (2011) a Medailí Učené společnosti České republiky (2023). Největší radost jí však udělá, když své žáky pro chemii nadchne nebo když předškolák po zhlédnutí jejího chemického divadla řekne, že byla „fakt hustá“.

Ing. Karel Voldřich, ředitel SCHP ČR 1992–1998 Karel Voldřich se narodil 14. července 1934 v Katovicích u Strakonic. Vystudoval Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze a svou pracovní praxi začal po ukončení studia ve Spolku pro chemickou a hutní výrobu v roce 1958. V roce 1964 se stal sekretářem náměstka ministra chemického průmyslu. Po následné reorganizaci státní správy pracoval nejprve v odboru chemického průmyslu a později jako poradce ministra pro chemii a nakonec celých 12 let jako ředitel sekretariátu ministra průmyslu. Od ledna 1991 byl tajemníkem Svazu chemického průmyslu ČR, který nejprve fungoval jako odvětvový svaz Svazu průmyslu České republiky. Po ustanovení SCHP ČR jako právnické osoby se stal jeho ředitelem a po odchodu do důchodu pracoval ještě v sekretariátu na úseku sociální politiky. Karel Voldřich byl celý život vášnivým sportovcem. I po osmdesátce pravidelně hrával tenis a především volejbal.

Ing. Daniel Košťál vystudoval obor syntetická paliva a ropu na pražské Vysoké škole chemicko-technologické, kterou ukončil v roce 1962. Po promoci nastoupil do Urxových závodů Ostrava na pozici výzkumný pracovník. V roce 1965 se přestěhoval do Valašského Meziříčí, aby mohl pokračovat ve své výzkumné činnosti a tím pomáhat rozvoji nově vznikajícímu chemickému závodu (Urxovy závody dnes DEZA, a.s.). Do 90. let byl součástí různých výzkumných týmů, kde se věnoval např. vývoji katalyzátoru na výrobu antrachinonu, rozvíjel průmyslová řešení krystalizace, rafinace a především destilace, na kterých je současná společnost založena. Do roku 2003 poté působil na pozici vedoucího odboru výzkumu a technického rozvoje, kde se aktivně spolupodílel na dalším rozvoji chemických výrob. Jeho důležitou pozici a odbornost lze doložit desítkami interních laboratorních a výzkumných zpráv a také faktem, že pro společnost aktivně pracoval plných 46 let.

Ing. Jiří Hradil, absolvent Vysoké školy chemicko-technologické v Pardubicích z roku 1960, se specializoval na obor Zvláštní výroba, pod kterým se skrývalo zaměření na výbušniny. Po studiích nastoupil do bohumínského závodu Moravských chemických závodů v Ostravě - v té době byla dnešní Bochemie založená v roce 1904 jako Österreichisches Chemikalienwerk Rudolf Goldschmidt & Co. jejich součástí. Postupně se vypracoval od mistra ve výrobě přes technologa, vedoucího výzkumné skupiny zaměřující se na dezinfekční prostředky na bázi aktivního chloru až na post vedoucího výzkumu. I když jeho počáteční výzkumné aktivity směřovaly do oblasti polovodičů a anorganické chemie, vznikl díky nim v roce 1973 dnes už legendární dezinfekční přípravek na bázi chloru SAVO. Název SAVO, který sám navrhl a který je zkratkou pro „sanace vody“, se stal synonymem pro dezinfekční produkty. SAVO se za více než půl století od zahájení výroby rozrostlo v širokou řadu čisticích a dezinfekčních prostředků používaných nejen v domácnostech, ale i ve zdravotnictví, potravinářství a gastronomii, a to nejen v České republice, ale i v dalších zemích střední a jihovýchodní Evropy. Pan inženýr Hradil sice nepublikoval v prestižních časopisech, neúčastnil se vědeckých sympózií a nebyl členem významných grémií, ale zanechal za sebou nesmazatelnou stopu jako výzkumník, který celý svůj profesní život zasvětil praktické chemii v průmyslové výrobě, poctivé práci pro Bochemii a.s. Bohumín a který významně přispěl ke zkvalitnění každodenního života hned několika generací spotřebitelů.