Mimořádné setkání s názvem CO2 Czech Solution Group aneb business příležitost dekarbonizace

„Zdá se, že musíme všechno dělat velmi rychle, stojí nás to mnoho peněz a zároveň při tom máme řadu pochybností. K tomu bych chtěl říct, že Amerika ani Čína nepochybují, jednají a pokud bude Evropa i nadále pochybovat a nebude nic dělat, špatně to s námi dopadne,“ uvedl svůj příspěvek Petr Hladík, ministr životního prostředí a zmínil, že stát nebude mít možnost zachraňovat podniky, které se nepřipraví na trend dekarbonizace.

Ministr také zmínil, že vláda tento týden schválila návrh vnitrostátního plánu pro oblast energetiky a klimatu, který je sice ambiciózní, ale realistický v kontextu velikosti České republiky. „Česko je průmyslovou zemí a naším zájmem je, aby jí zůstalo a my i nadále byli leadery technologického pokroku a vývoje. Proto potřebujeme dostatek bezpečné, cenově přijatelné a dlouhodobě udržitelné zelené energie. A na tom pracujeme,“ doplnil Hladík.

„Jak utilizace tak zachytávání karbonu může být pro Česko příležitostí. Jednoznačně vidíme ze všech modelů, že vše dekarbonizovat nedokážeme, že nedokážeme všude snížit objem vypouštěného uhlíku,“ řekl také ministr Hladík.

Senátor Jiří Drahoš ve své řeči upozornil, že cena uhlíku je stále vyšší a na průmysl se valí mnoho dalších mandatorních povinností. „Přechod z využívání uhlíkových zdrojů ať už v energetice, tak v průmyslových výrobních procesech rozhodně nebude jednoduchý, nebude ani bezbolestný a jak už bylo naznačeno panem ministrem, bude i poměrně drahý.“ Senátor Drahoš rovněž připomněl, že je mnoho procesů, jako například v cementárenském průmyslu, kde je produkce uhlíku inherentní součástí výroby. To prostě nelze obejít. 

„Brusel si uvědomuje, že akumulace energie je alfou a omegou celé energetiky. Celá Energiewende musí být přestavěna a musí vymyslet, jak dostat energii letního slunce do zimních měsíců,“ řekl mimo jiné Leoš Gál, člen řídícího výboru CO₂ Czech Solution Group. Připomněl, že vodík je nyní v hledáčku všech a možná je i všemi považován za spásu. Nicméně poukázal ve své řeči i na jeho nevýhody. Jednou z nich je skladování a ekonomika výroby, pakliže půjde o vodík zelený. Rovněž uvedl skutečnost, že vodík jako takový se v přírodě nevyskytuje, lze jej najít pouze v chemických vazbách.

V případě CO₂ hovořil o širších možnostech jeho využití. „V případě, že máme zachycený uhlík, můžeme využít sto let starou chemickou rovnici výroby metanu v jeho čisté podobě, který lze vtlačit bez problémů do zásobníků a kdykoli jeho energii vracet prostřednictvím turbíny do elektrické sítě,“ upozornil Leoš Gál.

Evropa a celý svět se nachází před řešením problému akumulace energie. Bez řádné akumulace nelze naplno využít potenciál obnovitelných zdrojů energie a především energie ze slunce a větru. Akumulace, tedy dlouhodobá akumulace energie do chemických uhlíkových vazeb, může z nestabilních a těžko předvídatelných zdrojů udělat zdroje stabilní, levné a navíc uzavře uhlík do kruhu. Jedná se tedy o jakousi uhlíkovou cirkularitu. Budoucnost proto patří energii akumulované v chemických sloučeninách. Konkrétní příklady využití jímaného CO₂ v praxi uvedla přítomným Babette Pettersen, vice presidentka společnosti Lanzatech Europe.

Jak na setkání několikrát zaznělo, ukládání energie do uhlíkových vazeb je v plenkách. Je třeba podpořit propojení mezi vědou, výzkumem a praxí, tedy výrobou. Je třeba propojit vědce a podniky. A právě tento dialog zatím není nastartován. Proto se CO₂ Czech Solution Group snaží o mobilizaci firem, které charakterem svých výrob produkují CO₂ a budou do budoucna muset projít restrukturalizací a transformací k uhlíkové neutralitě. Jejich přítomnost na tomto dialogu je nezbytná.

Ve svých příspěvcích zajistili podporu CO₂ Czech Solution jak ministr Petr Hladík, tak i prezident Hospodářské komory Zdeněk Zajíček. Přání, aby se tento způsob ukládání energie stal cílem celé Evropy, vyslovil ředitel Svazu chemického průmyslu, Ivan Souček. „Je zde subjekt, který je otevřen všem. Myslím si, že jsme za dva roky dosáhli velkého pokroku v oslovování vědecké obce. Je nutné oslovit další potenciální členy i z komerční sféry a průmyslu tak, abychom byli schopni vytvořit platformu, kterou bychom pak mohli efektivně oslovovat stát a jiné instituce i nadnárodní, abychom dosáhli požadovaného cíle,“ uzavřel ředitel Svazu chemického průmyslu Ivan Souček.