Zálohování PET lahví a Al plechovek – posouzení přínosu k cirkulární ekonomice

Následující text si klade za cíl poukázat především na technické nedostatky navrhované novely zákona č. 477/2001 Sb., o obalech (Sněmovní tisk 818/0), kterou se nově mají zavést zálohové platby pro vybrané druhy jednorázových obalů. Posouzeny budou především návrhy změn související s obalovými materiály pro potravinářské aplikace, kde plastové nápojové obaly (PET lahve) mají značný vliv na trh s plastovými odpady. Právě tyto dopady jsou do budoucna pro tuto možnou surovinou pro chemický průmysl důležité s ohledem na zvyšující se snahy o cirkulární řešení a snižování spotřeby fosilních zdrojů. 

Legislativní souhrn požadavků, které vedou k tomuto návrhu je uveden i v závěrečné zprávě z hodnocení dopadů regulace k novele zákona. Rozbor zmíněných požadavků legislativy a jeho skutečné příčiny je pak velmi podrobně a odpovědně hodnocen ve zprávě AOS EKOKOM (Reakce AOS na předpokládané zavedení zálohování nápojových obalů – EKO-KOM). Zde je patrný především důvod současného tlaku na zavedení zálohového systému, spojený s rozporem v rámci metodik použitých v původním návrhu Směrnice o obalech a plastových odpadech a v nové Směrnici pro jednorázové plastové obaly, resp. v její metodice, která vylučuje započtení plastového odpadu ze směsného odpadu. Je zde uvedena i ekonomické analýza možného dopadu navrhované novely zákona na ceny třídění odpadů na obce a třídící linky. Z ekonomické části analýzy fy. EKOKOM, na rozdíl od předkládané Závěrečné zprávě o hodnocení regulace o dopadech zpracované MŽP, vyplývá značný rozptyl a nejistota ve schopnosti navrženého systému kompenzací pokrýt zvýšené náklady obcí (a tím i občanů ) spojené se změnami v systému třídění především plastových nápojových obalů.

Zatímco všechny tyto aspekty byly již předmětem mnoha diskusí v médiích i odborných článcích, cílem tohoto příspěvku je zaměřit se spíše na technické přínosy a úskalí navržené novely. Hlavní výhrady k novele se tedy budou týkat především bodů spojených s očekávanými dopady na zvýšení cirkularity využití plastových odpadů, které by mělo být hlavním cílem celé novely.

Prevence vzniku obalových materiálů prevence vzniku obalových materiálů – omezení spotřeby obalových výrobků a motivace spotřebitelů k využití bezobalových alternativ.

Tento bod cílí na využití eko-modulačních prostředků vedoucí ke snížení spotřeby plastových obalů. Je nutné si uvědomit, že u nápojových obalů jeho aplikace naráží na technické možnosti (stáčení nápojů na místě prodeje) a hygienické limity takového prodeje. Nepochybně by bylo možné vhodnou osvětou dosáhnout zvýšení podílu využití alternativních dobře recyklovatelných obalů (např. sklo) ale nelze očekávat, že pouhé zvýšení ceny obalu povede ke změně přístupu většiny zákazníků, kteří si daný výrobek chtějí koupit. Nelze zapomenout i na podstatnou výhodu plastových materiálů oproti např. skleněným, kterou je jejich hmotnost, která je pro některé aplikace pro zákazníky zásadní, a mechanická odolnost tohoto typu balení. Právě hmotnost a nároky na recyklaci u rychloobrátkového zboží mohou vést k nižší uhlíkové stopě u plastových obalů ve srovnání např. s obaly skleněnými.

Zajištění oběhovosti obalového materiálu ve food-grade kvalitě v souladu s principem bottle-to bottle, can-to-can.

Požadavek na splnění požadavků na materiál pro potravinářské účely (food grade) souvisí především se zpracováním vytříděného materiálu. V případě využití stejných postupů z klasických třídících linek a z uvažovaného systému zálohovaného sběru se kterým se i nadále počítá nejen v rámci této novely, nedojde její realizací k zvýšení dostupného objemu potravinářského plastu jako takového pouze jeho dalším sběrem. Materiál je již v současném systému sběru možné dostatečně separovat a čistit pro toto použití a prostředky související nutně s instalací dalšího systému sběru by tedy bylo výrazně vhodnější investovat do zlepšení systému třídění odpadů. Tento systém bude totiž i nadále nutné modernizovat v budoucnu s cílem vytřídit maximum opakovaně použitelného materiálu i ze směsných odpadů. Pro splnění dalších cílů recyklace je tedy výrazně přínosnější se soustředit na komplexnost třídění odpadů a jeho skutečnou recyklaci. Jediným rozumným způsobem využití zálohování pro zvýšení uvedeného principu bottle-to-bottle je zavedení opakovaně plnitelných obalů (podobně jako je tomu u skla). I v oblasti plastových obalů existují řešení opakovaně použitelných obalů pro nápoje (např. https://www.alpla.com/en/products-innovations/case-studies/reusable-pet-bottles), jedná se ale vždy o iniciativu jednotlivých obalářských firem s cílem získání konkurenční výhody na trhu.

Odklonění části plastových nápojových lahví a kovových nádob na nápoje ze směsného i tříděného komunálního odpadu z důvodu potřebnosti zajištění kvality a čistoty materiálu pro efektivnější recyklaci.

Již v předchozím odstavci byl zmíněn rozpor v předpokladu zlepšení efektivity recyklace a zajištění kvality a čistoty materiálu pouhým zavedením dalšího sběrného systému. Pokud bychom vyšli ze zdůrazňovaného navýšení objemu sebraných obalů, pak je diskutabilní, zda dnes sběru unikající část nápojových obalů, která končí buď ve směsném odpadu nebo zcela mimo, bude odpovídat množství vynaložených nákladů na nový systém sběru a zda jeho efektivita s ohledem na umístění pouze v některých provozovnách bude opravdu tak vysoká, jak novela předpokládá. Značná část zmíněných plastových odpadů není zachycena právě proto, že není v místě jeho vzniku možnost tento odpad separovaně odevzdat. Z ekonomického hlediska by pak bylo vhodnější pokusit se vylepšit stávající systém sběru odpadu tak, aby byla větší motivace k třídění všude, kde je to možné a kde odpad vzniká. Jako dobrý příklad lze podle mne uvést zavedení nádob na separovaný odpad na nádražích ČD. Primárně zde dochází k záchytu nejčastějšího plastového odpadu zcela jednoduchou formou. Využití podobných řešení v doplnění s další edukací zákazníků by mohlo vést k mnohem efektivnějšímu sběru i k omezení znečišťování životního prostředí pohozenými plastovými obaly.

Snížení spotřeby primárních zdrojů pro výrobu plastových obalů a kovových nádob na nápoje.¨

Snížení podílu fosilních surovin opět souvisí především s mírou využití separovaného odpadu, nikoli jen s jeho sběrem. Je nutné si navíc uvědomit, že použití fosilních surovin (nebo využití chemické recyklace pro výrobu suroviny pro primární plasty z PET odpadu) bude u PET obalů vždy nezbytné. Nepřesné informace o stále dokola ze 100 % recyklovatelném plastu jsou zavádějící a bez využití metod chemické recyklace i nemožné. Při jakémkoliv zpracování sebraného PET materiálu bude nutné jeho směšování s částí primárního (nerecyklovaného) plastu pro zachování vyhovujících mechanických vlastností. Pro některé aplikace lze sice použít i další chemické metody zlepšení jeho vlastností při recyklaci, nicméně vždy dochází k nevratným změnám v jeho struktuře a plast není tedy recyklovatelný stejně jako např. sklo anebo kovové obaly. Snížení spotřeby primárních zdrojů lze skutečně dosahovat jen za pomoci zlepšení recyklace (ne pouze sběru) a například i využitím metod chemické recyklace jako cesty k získání zdrojů pro primární plasty z nefosilních surovin.

Prevence downcyclingu PET v případě recyklace v odvětvích, kde není vyžadována vysoká kvalita materiálu.

Tento argument je ještě více diskutabilní než navýšení objemu získaného materiálu pro recyklaci. Vychází z představy, že záměrně dochází k nevyužití separovaného potravinářský využitelného plastu. To samo o sobě popírá snahu o ekonomickou profitabilitu sběru a třídění odpadů. Žádný účastník řetězce zpracování odpadů nebude upřednostňovat levnější využití (downcycling) kvalitního materiálu před dražším (potravinářským). Jediným důvodem, proč není využit všechen potenciálně dostupný materiál, je nedostatek vhodné technologie. Cílená podpora recyklačních center je tedy mnohem účinnější formou podpory pokročilé materiálové recyklace a využití potenciálu plastového odpadu než jen nový způsob jeho sběru. Downcycling zůstane využíván i nadále pro obtížně zpracovatelné směsi a znečištěné plasty. Tuto situaci může v budoucnu změnit například i podpora chemické recyklace umožňující využití právě těchto druhů odpadů, a to i na suroviny pro vysoce kvalitní primární plasty. Její další rozvoj je ale stále podmíněn podporou ze strany státu, která je v tomto ohledu nedostatečná.

Prevence litteringu (volného pohazování odpadu) plastových obalů a kovových nádob na nápoje.

Předkládaná novela zdůrazňuje efekt snížení volného pohazování odpadu jako jeden z důležitých cílů zálohování. Podobně jako u dalších eko-modulačních opatření se jedná jak o snahu působit na zákazníky (finanční přínos z výkupu), tak i případnou motivaci ke sběru pohozených odpadů. Pokud bude dosaženo dostatečné informovanosti občanů a dostupných kapacit pro odkládání odpadů, je pak již takřka nemožné zvýšit jejich ochotu vracet obalový materiál ve většině případů jen tím, že jim bude poskytnuta malá finanční výhoda jako kompenzace za problémy způsobené skladováním a dopravou PET obalů na omezený počet sběrných míst. Toto řešení je jednoznačně náročnější z hlediska dopadu na uhlíkovou stopu produktu než současný sběrový systém kontejnerů na separovaný odpad. Podobně si nelze příliš realisticky představit, jak je prováděn sběr pohozených plastových obalů v nepoškozeném stavu, nehledě na další problémy se skladováním takto znečištěného odpadu ve sběrných místech (např. prodejnách). Pokud je zde snaha o využití sběru odpadů k navýšení jeho využitelného objemu, je možné jít podobnou cestou jako je tomu u kovového a papírového odpadu a začít jej například vykupovat jako druhotnou surovinu (např. na váhu jako papír nebo kovy) ve sběrných centrech. Finanční náročnost takovéhoto řešení by byla zlomkem ceny provozních nákladů na další sběrný systém pro vybrané skupiny odpadů a nároky na vybavení center pro takový výkup by byly rozhodně nižší. Jejich sít je v ČR zavedená a lze ji dále rozšířit (Počet sběrných dvorů v České republice stále roste – EKO-KOM).

R. Pjatkan